Archeologové skládají mozaiku života středověkých Nesvětic

publikováno: 22.8.2022, kategorie: Zajímavosti, autor: Kateřina Táborská

Sdílet:

Celých deset let strávili archeologové v jedinečné lokalitě na hraně hnědouhelného lomu Bílina u Mariánských Radčic. Odhalili největší dosud prozkoumané pohřebiště z přelomu raného a vrcholného středověku, zaniklou středověkou vesnici i pozůstatky protiletadlové obrany z druhé světové války. Příští rok mají před sebou poslední sezónu, pak už se přiblíží těžební stroje.

„Příští rok na podzim už tudy, okrajem pohřebiště, povede řez lomu,“ ukazuje archeolog Petr Vágner z Archeologického ústavu Akademie věd. Desátým rokem zkoumá ve spolupráci se společností Severočeské doly jedinečné naleziště, které se podařilo odhalit i díky plánované těžbě a skrývce ornice. Podle zaniklé vsi se mu říká Nesvětice. Tisíce nálezů, často i překvapivých, učinily z této lokality jedno z nejzajímavějších středověkých archeologických nalezišť současnosti, ale především odhalily řadu tajemství a opravily některé omyly historiků.

Jaký příběh tedy dnes lokalita, která brzy ustoupí těžbě uhlí, vypráví? Na začátku, v 11. století, bylo posvátné místo, kde se pohřbívali obyvatelé okolních vesnic. „Toto místo muselo mít nějaký hluboký tradiční význam. Teprve později začaly vznikat kostelíčky v okolních vsích a u nich hřbitovy,“ vysvětluje ředitel mosteckého muzea Michal Soukup. Během tří staletí tu vesničané uložili přes dva tisíce těl, což z pohřebiště činí jedno z největších v měřítku celé Evropy. Mimořádné je také množství darů, které pozůstalí ukládali k zemřelým. „Nejčastější jsou esovité záušnice, kterých máme bezmála pět stovek. Našli jsme asi padesát prstenů a dvacet mincí,“ vyjmenovává Jan Podhorský. Část hrobů navíc kryly i náhrobní kameny, některé až z šest kilometrů vzdálené Salesiovy výšiny.

Dalším cílem archeologického průzkumu byla zaniklá ves Nesvětice. Byť ji historikové znali z písemných pramenů, teprve archeologický výzkum ji dokázal popsat. Měla tradiční kruhový půdorys s tvrzí a přibližně šesti až osmi usedlostmi. Nálezy luxusnějších předmětů, které se obvykle objevují na hradech, ukazují, že v ní musel sídlit bohatší člověk. Keramická hračka v podobě sošky rytíře na koni s rodovým znakem Hrabišiců odkazuje na úzké spojení s tehdejšími vládci kraje. Poté, co se ves stala součástí cisterciáckého majetku, vzniká kostel. O jeho existenci neměli historici ponětí. „Vždy se hovořilo o tom, že kostelík je na pohřebišti, což nálezy potvrdily. Jednu zimu nás předběhli divočáci, kteří lokalitu rozryli, a objevily se kosti. Ten rok jsme odhalili pohřebiště a uprostřed kostel. Vyzvedli jsme kolem dvou set hrobů. Jejich zkoumání může být zajímavé, protože jde o uzavřenou populaci jedné vesnice,“ vysvětluje archeolog Petr Vágner.  V 15. století se historická stopa po vsi ztrácí. Dřívější domněnky zániku při husitských taženích archeologové nepotvrdili, ves byla zřejmě opuštěna postupně. „Příčinou zániku mohly být problémy s vodou, která tu chybí,“ domnívá se archeolog. „Mohli si prostě najít úrodnější místa, níže u Radčického potoka.“

Obyvatelé okolních vsí si domy rozebrali na stavební kámen a na ves se zapomnělo. Naštěstí pro archeology a historii se lokalita v novověku moc nevyužívala, byly tu jen pastviny a louky, které terén nepoškodily. Na první zlomky kostí a náhrobních kamenů z pohřebiště narazili zemědělci až po druhé světové válce. První hroby zkoumali archeologové v 80. letech minulého století a v roce 2012 začal ve spolupráci se Severočeskými doly velký projekt průzkumu předpolí dolu Bílina.

Příští rok na jaře se archeologové k Mariánským Radčicím vrátí naposledy. Pak však vědce čeká náročná práce nálezy vyhodnotit a poskládat historické střípky do příběhu této krajiny. Kostry podrobí antropologickému zkoumání, šperky a další nálezy by se měly stát součástí sbírek mosteckého muzea.